Díky plzeňské účasti v evropských pohárech si zmrdi v černém nemohli dovolit házet termínem jak se jim zachce a tak tento výjezd připadl na sobotu, 18.00. Už delší dobu nás sužuje vlna neúnosných veder, a ne jinak tomu bylo i tento den. Na ranním srazu havířovských se nás schází jen 12, a vydáváme se vstříc rozpálené železnici. Na Svinově klasicky nastoupíme do vagonu, které oproti výjezdu na Slavii zejí mírně prázdnotou a tak kdo chce, může se pohodlně natáhnout. Cesta neprobíhá ani za zvrhlé alkoholové asistence jako obvykle a je spíš pojata konzumací jídel.
Po příjezdu na pražský hlavák se střídají černokněžníci hlídající naší bezpečnost, přepojíme vagony a můžeme pokračovat dále. Ihned po vyjetí si nemůžeme nevšimnout poničeného kupé, jenž obývali naši strážci a množství odpadků, jenž silně připomínaly obrazy z výjezdů řadově několik let zpátky.
Provokativně projíždíme kolem Berounky, kde se všude kolem všichni koupou a nahlas závidíme. V Plzni klasika, nakoupíme nějaké občerstvení a míříme na stadion, kde se hodně lidí osvěžuje nebo krmí a čeká na začátek zápasu. V tom dojíždí i mnoho dalších havířovských, jenž vyjeli auty, škoda, že nás tolik nejezdí vlakem :)). Sektor je opět kompletně oděný do bílých trikotů a opticky se zdá, že je nás více, než na jaře, což se záhy potvrzuje – je přítomno 439 příznivců FCB (v tom 32 havířovských).
Je ověšen mnoha vlajkami, vesměs fanklubů, sektor hyzdí jen ulovený plzeňský hadr, naštěstí otočen vzhůru nohama :). Předvedeny byly na obou stranách pěkné prezentace a nechyběla ani ta věčně zakazovaná pyrotechnika.
V úmorném vedru se rozjíždí úchvatný doping, jenž trvá až do první obdržené branky, když za okamžik přichází druhá branka v naší síti, dofandí se obstojně poločas, do kterého ještě inkasujeme branku třetí… Ovšem co následuje poté, to snad ani nejde popsat slovy. Ve druhé půli se rozjíždí úchvatné fandění a rázem to nevypadá, že by to bylo 3-0, ale 0-3. Naprostá fantazie, hlavní roli hrál nový chorál „Baník, my jsme Baník“. Plzeňští na okolních sektorech jen kroutili hlavami, jak si to užíváme.
Když v tom jde sektor do půl pasu a vše graduje, nic nezastaví ani další branka, která zůstává bez povšimnutí za neustálého fandění. V tom jsme občerstvováni všude létající vodou, a aby nám tuto mokrou osvěžující sprchu nezáviděli domácí, je jim taky poskytnuto několik litrů studené vody na jejich propocená těla, což ovšem nepřijímají s povděkem, kdo ví proč…
Je po zápase, na hřišti to skončilo 4-0, v hledišti to ovšem podle toho nevypadalo, což je dobře, protože tak to má být, to je BANÍK! Hráčům není spíláno ani hubováno, ale jsou odměněni velmi dlouhou a kvalitní děkovačkou. Jsme si všichni vědomi, že naši soupeři totiž ještě přijdou. 🙂 Po zápase nás před stadionem drží fízli asi 15 minut, než se vydáváme pochodem na nádraží, kde mnozí nakupují velmi výhodně občerstvení do vlaku, jiným je občerstvení dovezeno expresní službou, za 5 minut 12. V Praze nějaká čekačka, tudíž se většina rozprchne někde najíst a zásobit. Po půlnoci vyjíždíme z Prahy, černokněžníci nejspíš průvodčímu domluvili, že chtějí dojet domů na čas a ne se s námi bavit v Kolíně, Pardubicích, Třebové atd. a tak cesta probíhá v naprostém poklidu, kdy většina usíná. Před pátou ranní jsme na Svinově, před šestou v Havířově a míříme do svých sprch a lehátek.
HAVÍŘOV ON TOUR!
