České Budějovice-Baník Ostrava (pozdim 2009)

Jelikož výjezd do Jablonce nadchnul každého,kdo se jej účastnil,minimálně já jsem očekával,že další letní víkendový a poměrně vzdálený výjezd do jihočeské metropole přiláká alespoň nějak slušný počet havířovských fanoušků Baníku.Opak byl pravdou,a ještě v předvečer odjezdu to vypadalo že loňská výjezdová nula účastnosti havířováků v Budějovicích se stane tradicí.Naštěstí,díky spontánnímu rozhodnutí a spoustě alkoholu v žilách se kolem nějaké třetí hodinny ranní scházíme(po jazdě v naší tradiční hospodě,důkladném vyzvracení se jednoho znás a po cestě taxíkem za kouzelných 88 Kč) ve famózním počtu dvou lidí na havířovském vlakovém nádraží,a samozřejmě jsme vybaveni tradičním nápojem-bílým vínem,které nás doprovodilo v počtu deseti litrů.Nutno poznamenat,že jeden pětilitrový baňok vzal za své hned před Tescem když se vlivem gravitace a gramlavosti jednoho z nás dvou rozjebal o chodník,nebýt této nehody tak vezem patnáct litrů tohoto nápoje bohů,což by zavánělo rekordem.Na Svinově se nás schází už ani nevím kolik,jelikož tento článek píšu se značným zpožděním,ale žádný závratný počet to nebyl,řekl bych,že něco kolem padesátky.Dlouhá cesta se nesla ve znamení všeobecné zábavy a alkoholu,a-bohužel-i spánku,jelikož polovina havířovské výpravy zalomila už kdesi ve Studénce,a druhá polovina ji následovala o několik stanic a loků vína později.Budíme se nedaleko Budějovic se strašidelným hladem a žízní,takže po výstupu ihned hledáme nějaký vhodný šenk pro uspokojení našich potřeb.Po několika neúspěšných pokusech se havířovská dvojice separuje a míří na návštěvu místního pivovaru.Tam si několik hodin užíváme výborného piva a jídla,zkrátka pohoda.Poté míříme ke stadionu,kde se setkáváme se zbytkem partičky,fasujeme lístky,a míříme do sektoru.Ten toho dne čítal něco kolem 300 osob,kteří skvělým fanděním s přehledem vytvořili domácí atmosféru,pomohli nám v tom i fanoušci domácích,jelikož neexistují.Opět se potvrdilo,že dalším plusem dalekých výjezdů je fakt,že kvalita je důležitější než kvantita a že pár stovek neúnavně fandících výjezďáků je co se supportu a organizovatelnosti týče mnohem lepší než několikatisícový dav ožralých vandráků ignorující jakékoliv pokusy o sjednocení dopingu.K výborné náladě a fandění přispěl i fotbal samotný,kdy Baníček za stavu 1:0 vyrovnává a v samotném závěru otáčí na 1:2 což způsobuje všeobecnou euforii.Po zápase se nic zajímavého neděje,banda se rozhoduje najíst se v McDonaldu,což obsluhující slečny nesou těžce a se zděšením.Cesta zpět se nese opět ve znamení spánku,a doma jsme něco okolo šesté ranní.King Baník!!!