Na další utkání na stadionu Dukla (tentokráte derby se Stonavou) si nachází cestu nejvyšší návštěva letošního jara – 900 diváků. Je hezké, že návštěvy zápas od zápasu rostou, ale potom tedy nechápu, proč se stále snižuje náš počet v sektoru… Na úvod zápasu se nás schází ostudných 37(naštěstí s přibývajícími minutami počet roste)… Navíc i fandění je tentokrát na velmi špatné úrovni a tak první poločas zaujme jen transparent vítající našeho nového trenéra, dále 3 menší žluté ohně a po vyrovnávacím góle i 4 obrovské plachty,na nich číslice 1 9 2 2 a nad nimi dlouhý, ale mírně poničený transparent „Baník jako Baník“. Tahle produkce je opravdu velmi podařená! Po přestávce, kterou mimochodem zpestřuje neomylný šutér Olin, vhazujeme hned na úvod asi 40 velkých konfet a konečně trochu stoupá úroveň našeho dopingu… Také párkrát roztleskáváme slušně zaplněnou hlavní tribunu. Postupně zapalujeme 3 velmi hezké modré dýmovnice, no a vše pomalu směřuje k vyvrcholení zápasu… Ve 46 lidech a za pokřiku „Anti Antifa“ (kterých je v „sektoru“ údajně 8) míříme na protilehlou krytou tribunu. Podle očitých svědků vypadá tento přesun jako někde ve 4. polské lize :-). Po menším debatování a promýšlení situace se šikujeme v uličce na tribuně a zažeháme cca 30 červených a zelených rací a 3 menší žluté dýmy. Tato pyroshow vypadá pod střechou opravdu výborně, odměnou je potlesk mnoha „rozumných“ na hlavní tribuně, dokonce jeden hráč se na okamžík přestává věnovat hře a tleská směrem k nám… Poté se šikujeme do hodně dobře vypadající grupy a spouštíme 2 chorály, které pod střechou znějí naprosto geniálně! Na poslední minutku míříme zpět do sektoru, kde probíhá kvalitní děkovačka s hráči, no a poté už hurá na pivko… Tady by měl můj článek nejspíš končit, ale v neděli tomu bylo naštěstí jinak… U vychlazeného pivka nás po menších debatách přepadá myšlenka na změnu lokálu… V deseti lidech tudíž nasedáme do dvou aut a hurá na nějaký lahodný mok do jiné hospody. Tu vybíráme celkem náhodně:-), v osmi lidech vystupujeme z aut a jako jeden muž vcházíme dovnitř. Tady se pár sekund rozhlížíme, kde se usadit, jenže… Jednomu z nás spadly ze stěny 2 dresy přímo na hlavu… A jak naschvál se jmenovkama Mirečka Mazmrdoviče (jeden baníkovský, jeden sparťanský). Dost nasraní z této situace rychle opouštíme hospodu (tady přece pivo pít nebudem), nasedáme do aut a odjíždíme pryč…Ty dva dresy jsme omylem vzali sebou:-). Číšník si mezitím opisuje spz-ky našich vozů (zřejmě je naštvaný, že přichází o kšeft). Tímto činem tedy končí nedělně fotbalové dopoledne, které nabídlo plusy a minusy havířovské scény… Je třeba zvýšit počet lidí v sektoru, ale to už je ostatně ohraná písnička… Protože jsme se přesvědčili, že v necelých padesáti lidech se dá kvalitně fandit a předvést velmi podařenou pyronádu, za kterou by se nestyděl žádný ligový tábor!
J.R. from B.K.
