Po dvou týdnech máme výjezd opět v pátek, ale jelikož cesta vlakem se zdá býti velmi pochybná, rozhoduje se většina vyjet auty. Kolem jedné tedy z Havířova vyráží 3 auta vstříc silničnímu dobrodružství. Vše se zdá být krásné, až na kolony před Brnem, jenž byly opravdu velmi dlouhé a otravné, takže někdo čeká, někdo jede „po rusku“. Před Jihlavou se střetáváme a půl hodinky před zápasem přijíždíme do cíle. Jakmile přijdeme k sektoru hostí, tak je kompletně vyprodán. Rychlost, jakou se po lístcích zaprášilo, ale nekvitovala místní pořadatelská služba, jenž jako obvykle dělala problémy (stejně jako všem hostům zde přijíždějícím) a tak vznikají různé žduchanice a napjaté situace. Řešíme to přesunem k domácímu sektoru, kde se nakonec dobudeme stejně vstupu. Dokud nejsou všichni na svých místech, tak se ani nefandí. Na sektor se všichni dostanou až krátce před koncem prvního poločasu a tak má akustická podpora v první půli krátkého trvání. Na začátku druhého poločasu se začíná, není to nejhorší, chvíle vzruchu ale nastane při provokacích rozcvičujícího se hráče domácích (Tomáš Josl), jemuž se při epizodním působení na lavičce hluboce zaryl do srdce klub s ErKEM ve znaku. Úsměvné. Chvíli na to se sektor také zbavuje ošacení a ochladí v příjemném počasí svá zmožená těla. Fotbalově to prý stálo za nic (0:0), naštěstí v Jihlavě toho na hřišti moc nejde vidět a tak jsme všichni spokojení :D. Po zápase se odebíráme zpět k autům, četníci zkouší co vše si necháme líbit a hrozí kontrolou povinné výbavy, nakonec však odcházejí jako poražení, avšak my s minimálně půlhodinovou sekyrou. Před dálnicí se napojujeme na zbytek, jenž na nás vyčkal a míříme vstříc. Většina pokračuje domů, někdo pokračuje směr Brno, co kdyby náhodou 🙂 … Nakonec kolem druhé dorážíme do své slezské domoviny a rozcházíme se do svých domovů…
A ještě nějaká ta čísla: Na sektor se všelijakými způsoby dostalo 208 příznivců Slezské, v tom 11 katowických. Havířováků se na Vysočinu sjelo 15.
